Na to, že je to partia mladých chlapcov, majú neuveriteľne vyspelý zvuk a sú skvele zohratí. Paradoxne, nesnažia sa nejako zvlášť experimentovať, naopak, svojou tvorbou vzdávajú hold česko-slovenskej nezávislej scéne 80. a 90. rokov. Na festivale hrali aj na počesť Filipa Topola (na jeho koncert na festivale SAL z roku 1995 organizátori dodnes spomínajú s úctou).

Děkujeme za upozornění na tuhle kapelu naší lounské buňce (ano, je to Lábus), protože jestli u nás v České Republice někdo navazuje na Psí vojáky, jsou to právě Furt Rovně.

Muzikanti z Loun, kteří se z jakési recisticko-barové-world music kapely vypracovali ve skupinu, která prolamuje hranice mezi alternativou a art rockem, je to vlastně takový rockový šanson, veselé písně o smutných věcech. Zatím jsme asi nevydali nahrávku, kde by bylo tak dominantní piano. Samozřejmě, pomineme-li Filipa Topola. Ostatně, tahle kapela na Psích vojácích vyrůstala a nestydí se za to, ty kořeny tam uslyšíte, i když jsou zahaleny vlastním soundem a svébytnou produkcí. Démonický leader Marek Mikulášek (znáte z televize – stejně jako saxofonistu Petra Konáše) kapelu táhne pořád dál, až je po 12 letech fungování dotáhl k tomuto CD. Oblíbenci nejen moji, ale i Romka Hanzlíka – a to už je nějaká značka kvality! – proto vystupovali mj. pravidelně třeba i na Eurotrialogu. I to je důkazem, že hlavním smyslem tvorby kapely není zalíbit se posluchači za každou cenu, ale jít svou vlastní cestou mimo současné trendy.

Furt Rovně si nedovolím neoznačit objevem letošního Antikotle, jelikož ač mladí hudebníci, velmi zdatní a uvolnění ve svých skladbách a improvizacích předvedli neočekávaný výkon a patří jim uznání a přání, ať jim začínající kariéra přinese co nejvíce zážitků a zkušeností, které od ní očekávají a které si plnou parou zaslouží.