Někdy
hudba: Marek Mikulášek; text: Pavel Jonák
Někdy tě vzbudí nářek ptáků
Padají střemhlav do baráku
Do tepen tepe jejich řev
Než probodají vikýře
Někdy se vzbudíš po sto letech
Panely, stromy – všechno kvete
A všechno chutná nějak víc
Zamrazí vítr od hranic
Den za dnem jdem
A den po dni
Svobodně, krásně nesvobodni
K Mecce
Vstříc mřížím svojí vlastní klece
Někdy je něco prostě jinak
Někdy tě slastně obepíná
A někdy zase pobodá
Naděje, život, svoboda…
Nonstop I
hudba a text: Marek Mikulášek
Na Andělu v nonstopáči
dokud neví, vo co kráčí
pije rum a jiné sračky
v nonstopu – do zavíračky
Posloucháním prostitutek
jen zabíjí čas – skutek utek
Nemá s nima žádný zájem
vydat se na cestu rájem
Tak tu sedí od pondělí do neděle
Vzpomíná na staré lásky, na přátele
V partě agresivních chlapů a hloupých nán
S ranami na duši, na těle i v těle, dočkat se nemůže rán
V televizi dávaj divný věštce
Zůstat tady se mu vůbec nechce
ale jít pryč, to taky ne
Tak pro další rundu kyne
Noční Prahou neon svítí
Nonstop láká do svých sítí
Lidi, co spí, nemají šajn
že je to tu vlastně docela fajn
Tak tu sedí od soumraku do úsvitu
Víkendy, státní svátky – vše tráví tu
Netrápí ho politika, prachy, nevěra…
S ranami na duši, na těle, dočkat se nemůže večera
Kdybych znovu žil
hudba a text: Marek Mikulášek
Kdybych znovu žil
míň bych se soužil
víc bych souložil
Kdybych znovu žil
míň bych se staral
mnohem víc bych pil
Charitě dával, bil se za lepší cíl
Kdybych znovu žil
Znovu žil
Kdybych znovu žil
chodil bych tančit
veselejší byl
Kdybych znovu žil
Víc bych se usmíval
míň se kabonil
Do práce nechodil, na podpoře byl
Kdybych znovu žil
Znovu žil
Znovu žít nebudu – to vím
Už se ani moc nebojím
Zapálí mi svíčku, přikryje mě kámen
Směšný kněz nade mnou vykoktá svý
a – ame – amen
Má dobrá, vnadná přítelkyně
hudba: Marek Mikulášek;
text: Paul Verlaine, překl. Gustav Francl
Má dobrá, vnadná přítelkyně,
jíž nadosmrti svěřil jsem
své osobnosti těžké břímě,
ty, jež se vyznáš v srdci mém,
pojď, chci tě, drahá, políbiti,
dlouze tě sevřít v náručí,
jen tam smí srdce láskou bíti
a na smrt čekat v bezpečí
Ráda mě měj,
lásku mi přej,
bez tebe jsem
jen žebrákem
Jako myš kostelní jsem chudý
a ty jen deset prstů máš
Náš stůl – jen bída ve všem všudy
a v podzemí je hotel náš
Však naše lože nestávkuje
a potěšení je v něm dost
Jsem král a království mé tu je,
v něm vládne zdravá veselost
Ráda mě měj,
lásku mi přej,
bez tebe jsem
jen žebrákem
Po nocích prudké, dravé lásky,
z tvých rukou jako zocelen
po všech těch hrátkách bez nadsázky
vycházím spokojeně ven
Věru necítím se starý,
mé tělo neví, co je klid
Jen ty znáš kouzelnické čáry,
jak v srdci mém krev rozproudit
Ráda mě měj,
lásku mi přej,
bez tebe jsem
jen žebrákem
Co je mi do tvé minulosti
a co je, hrome, do té mé!
Miluji tě a v tom je dosti,
ty umíš uspokojit mne
Spojme tedy naše vášně,
Vykašleme se na pardon
Já tisknu tě, ty objímáš mě
A svět ať žvaní – co na tom!
Ráda mě měj,
lásku mi přej,
bez tebe jsem
jen žebrákem